Darina Molatová
VNÍMAT KRAJINU

“Toto město, které nevymizí z paměti, je jako holá konstrukce nebo  mřížka, do jejích políček si každý může rozmístit věci, které si chce  zapamatovat: jména slavných osobností, ctnosti, čísla, třídění rostlinstva a minerálů, data bitev, konstelace hvězd, části řeči. Mezi  každým bodem itineráře si pak může stanovit vztah podobnosti nebo  kontrastu, který mu umožní okamžitě si je vybavit z paměti.” 
Italo Calvino: Neviditelná města 

Poutnice územím prořezávaným mřížkami měst. 
Sinusoida plochy rozvlní lidskou danost.  
Moment střetu však nechává aktéry netečnými k události setkání.  
Chirurgický řez útočí na podstatu věcí. 

Barokní klenba valtické Galerie KOREK – nápadně podobná zvlněné linii  středoevropského milieu – hostí devět závěsných objektů. Jejich strohost a pravidelné rozmístění zde stojí jako symbol pro město Kassel, kde autorka Darina Molatová trávila poslední měsíce v rámci svého studijního pobytu. V tradici výkladu snů vystupuje dům jako symbol pro tělo. Dům uvnitř těla a tělo v domě jsou zároveň motivem, který v práci Dariny Molatové nenápadně, avšak periodicky vyplouvá na povrch. A tak, přestože výstava Vnímat krajinu hovoří především o momentu tichého setkání města a krajiny, může se divák proplétat mezi kartonovými objekty  podobně jako se v přeplněné ulici cizího města proplétá cestovatel množstvím těl.

Precizní soustředěné zkoumání a systematické pojmenování jsou první slova, která mi vyvstávají v mysli, když pozoruji prostorové práce sochařky Dariny Molatové. Jako by jí provázela fascinace ze setkání nesouměrného  organického s chladem tvarové dokonalosti (I am enough, 2022). Promýšlím nezpochybnitelnou brutalitu aktu v klidné hladině bílé sádry penetrované ostrými rezavými dráty (Časová linie katastrofy, 2024). V těchto sochách se ukrývá něco, co se zdráhá vyslovení, co uniká  skalpelům pohledů a úporná snaha o pojmenování vyzdvihuje limitní událost jazyka, který (ne)ovládáme. 
Erika Velická, 2024 

Autorka je studentkou 6. ročníku Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Socha1. Studovala pod vedením Lukáše Rittsteina, Dušana Záhoranského a Pavly Scerankové či hostující pedagožky Maruši Sagadin nebo Floriana Slotawy (Kassel). Je absolventkou bakalářského programu ČVUT v oboru Průmyslový design. Mezi její výrazné počiny patří Časová linie katastrovy (2024) v rámci výstavy Žádný pocit netrvá věčně ve  Veletržním paláci Národní galerie v Praze či účast na BiennaleMArteLive v Římě (2022). 

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory města Valtice.